(tenhle příběh v podstatě shrnuje dosavadní zážitky s mým Slashem 4x4 PE. Psal jsem ho ale kamarádům nemodelářům a bylo mi líto ho sem nedat)
Vysvětlivky:
Kopa - kamarád
Péro - no, to je jednoMilý malý kamaráde, tenhle příběh ti pomůže splnit tvý nejtajnější přání dozvědět se něco zajímavýho ze světa 1/10. Takže se posaď, otevři si pribiňáka a poslouchej, pohádka začíná.
Grafika „Brushless Hash(less)“ od Toda LeDuca (2010), galerie zažitého umění 1/10 Horní PočerniceBylo jednou jedno rychlý hovado. A nebylo to jen tak obyčejný hovado, děti. Bylo to bezuhlíkatý hovado. V dětství ho zneužíval kuchyňskej robot, takže jeho reakce jsou trochu hysterický. Někde vrznou dveře a on vystřelí jak proton v Zernu. Jedno jak, jedno kam (většinou jinam, než vědci chtěli). Bum, děti, akorát bez atomovýho hřibu. Více, co je atomovej hřib? No.
Kapitola 1: Sprint na čtvrt míle (asfalt)Nudanuda, šeď šeď.
Kecám, se starým autem jsem jezdil tak do poloviny naší ulice a pak zpátky, bál jsem se jednak, že ztratím signál vysílačky a druhak jsem se docela nudil, než se auto zase vrátilo. S novým, spárovaným s vysílačkou Futaba 3pm-x (2,4GHz) se vydávám až na křižovatku, kde už ho samozřejmě nevidím – nejsem tak statečnej, že bych se tam pouštěl dobrovolně, ale proto, že těch cca 160 metrů je minimální reakční doba od plnýho plynu k brždění. Víte, co je reakční doba? Ne? Obecně je to doba od chvíle, kdy Kopa potká na ulici Lindsey Lohan s přítelkyní do chvíle, než ho zatknou za výtržnosti (víte, co je to výtržnost? Ne? To je, třeba když někdo honí dvě lesby po Václaváku s pérem v ruce a kalhotama u kotníků. Jo vy nevíte, co je to péro.. tak nic).
Jinak kdykoli s tím zatočím při nějakým plynu, jde na budku (v případě, že to udělám v nějaký nemravný rychlosti (víte děti, co je to nemravný? To je to samý, jako s těma lesbama), nejde na budku, ale přes budku a to hned několikrát – no teda spíš hodněkrát. Třeba tak pětkrát. Takže jsem velmi opatrnej. Málo parkovišť je dost prázdnejch, málo silnic dost širokejch a málo pouličních lamp dost daleko. Takže se bojím.
Kapitola 2: Méně adhezivní povrchJak ztvárnil Tod LeDuc na své hliněné grafice „Brushless Hash(less)“ - což v překladu znamená .. no, je to asi nějaká blbost - auto má několik nabídek od Metrostavu na hloubení tunelu Blanka. Dobře mu dělá písčito-hlinité podloží, absolutně rovná plocha, se skoky, alespoň 200m dlouhá a 100 m široká. A přesně taková plocha .. nikde není. Je to v prdeli, děti. Takže jezdíme u nás na vsi za barákem, kde je však normální cesta o rozměrech normální cesty, tedy Slash je často mimo tuhle normální cestu v normální louce. Nesekaný louce. Takže ho často s mým mechanikem (viz foto) dlouho hledáme.
Mechanik týmu Toda LeDuca. Tod jich má víc, proto jim podepisuje čepice. Chytrý není, ale kola mění rychle. (Horní Počernice County, May 2010)V podstatě, milé děti, je to ještě větší mazec. Zatáčet se bojím, s vytřeštěnýma očima se modlím, aby tam nebyl nějakej hup, kterej způsobí zase jev, který, my modeláři nazýváme autorotace. To se auto vznese, víte a na okamžik se z něj stane šmouha, to když se roztočí kolem některé ze svých os. Pak se ozve zlověstné „křup!“ a já vím, že je karoserie opět o krok vzdálenější stavu, ve kterém byla v lakovně v Počernicích. Au.
Kolikrát tak jedu, říkám si, jakej je to mazec a pak si všimnu, že nemám „pedal to the metal“, česky plnej knedlyk. Prostě se bojim. Jako vy. Jako malí kluci.
Tak to bylo pro začátek, a teď už mi spěte.
Tod Hrubín
